Kohn otevírá nový obchod a nad...

Jaká je nejtenčí kniha na světě?
Somálská kuchařka.

Čerstvě provdaná žena přijde k rabínovi s pláčem. Bydlí s mužem společně s rodiči a muž i otec ji bijí. Rabín si zavolá otce: „U tvého zetě mě to nepřekvapuje, je to známý hrubián. Ale proč i ty biješ svou ubohou dceru?”
„Abych se zeťovi pomstil. Za to, že on mi bije moji dceru, biju mu já za trest jeho ženu.”

Jak se maďarsky řekne summit?
Papaláš-čárdáš.

Jak se řekne slovensky veverka?
Drevokocúr.

Jak se řekne čínsky potápěč?
Čumizgumi.

Přijde cikán do elektra a povídá prodavačovi: „Chtěl bych támhleten CD přehrávač,” a ukazuje na ohřívač. Ale prodavač na sobě nedá nic znát a prodá mu ho.
Cikán přijde domů a říká rodině, že budou poslouchat cédéčka. Vloží CD a najednou se z cédéčka začne kouřit, line se z toho šílený smrad a cikánka povídá cikánovi: „Ty debile, vždyť jsi přines vypalovačku!”

Mladý Žid si přisedne v rychlíku ke staršímu pánovi, rovněž Židovi, a po několika minutách jízdy se ho zeptá: „Řeknou mi, prosím, kolik je hodin?”
Starší Žid mlčí a neodpovídá, tak si mladší pomyslí: „Zřejmě cizinec.”
Zopakuje svou otázku německy, anglicky, francouzsky a v jidiš. Ale starší Žid na nic nereaguje. Těsně před cílovou stanicí vstoupí do vagónu průvodčí a oznámí: „Blíží se konečná, budeme vystupovat.”
Starší Žid povídá: „Děkuji, pane průvodčí.”
Mladý se na něj rozhořčeně obrátí: „Se mnou, člověkem stejné víry nekomunikujou a s průvodčím ano?”
Starší Žid klidně odpoví: „Podívají, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdybych vám odpověděl, zeptal byste se mě, kam jedu. Oba víme, kde tento vlak končí, tak byste to hned uhodl. A určitě byste se chtěl u mě ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, že mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít. A uznají sám - můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který nemá své vlastní hodinky?”

Je Čech a Indián na střeše paneláku a Indián skočí, přijde nahoru a řekne: „Vata vata.”
Skočí Čech, přijde nahoru a řekne: „Hovno vata, beton tam byl.”

Kohn navštíví Roubíčka a zastihne ho, jak seškrabává omítku ze zdi do papírového pytlíku.
„Copak to vyváděj,” diví se Kohn, „snad nemalujou?”
„Kdepak! Stěhuju se.”

Kohn chodil celý život třikrát denně do synagogy, kdežto jeho soused Roubíček tam ani nevkročil. Když bylo Kohnovi sedmdesát, oslovil Hospodina takto: „Bože, budiž blahosloveno tvé jméno! Což minul den, abych nevelebil tvou slávu, což byl skutek, o němž bych se s tebou neradil? Což byl kdy služebník tobě oddanější než já? A přece - jsem starý, chudý, nemohu spát... Zato Roubíček, neznaboh, budižkničemu, synagoze nedal ani korunu, tahá se s poběhlicemi... A jak se mu přitom daří! Hospodine, já tě nežádám, abys ho ztrestal, ale prosím tě, řekni mi, proč jsi tak nenaložil i se mnou?”
Synagoga se otřásla v základech a ozval se strašlivý hlas: „Protože mě každý den otravuješ!”